×
Nejrychlejší cesta k NOVÉ posteli je u nás na pobočkách. Postel naložíte i do běžného osobního automobilu

Zpříjemněte si domácí péči o své blízké

Příbuzní se stále více snaží, aby stárnoucí rodiče mohli zůstat co nejdéle v domácím prostředí. Když se na problematiku podíváme optikou dat, máme v Česku více než 2,13 milionu lidí starších 65 let a pouze kolem 55 000 z nich žije v domovech seniorů a domovech se zvláštním režimem. To je úžasná zpráva.



Investice do zdravotních pomůcek se vám bohatě vrátí

Pro stárnoucí člověka bývá těžké si přiznat, že už mu tělo neslouží jako za mlada. Může se stát, že bude odmítat používání zdravotních pomůcek, ale počáteční nevolí se určitě nenechte odradit. Někdy postačí seniorovi pořídit stabilní chodítko a znovu se dokáže alespoň částečně obsloužit, což vám ušetří hodně práce i nervů.

Pokud už člověku slouží nohy hůře, vyplatí se s ním promluvit o nákupu invalidního vozíku, se kterým opět zvládne aspoň základní přesun v rámci domácnosti. Kromě toho s kolečkovým křeslem zažijete i krásné společné chvíle, když vezmete svého blízkého na procházku po okolí, aby se dostal na chvíli do nového prostředí. Takové rozptýlení pomůže vám i bábince nebo dědovi.

Především u těžších případů vám znatelně ulehčí život i polohovací lehátko s hrazdou. Právě v posteli tráví senioři a hendikepovaní podstatnou část dne, proto je důležité, aby se v ní cítili dobře. Součástí polohovací postele bývá i speciální antidekubitní matrace, která brání vzniku proleženin. Polohu pomáhá upravit elektromotor, takže na vás nebo na vašem blízkém zůstává jediná povinnost – zmáčknout tlačítko. Bez vaší přítomnosti si tak může upravit polohu z ležení na sezení a krátit si čas třeba koukáním na televizi.

Péči o příbuzného vám pochopitelně usnadní i další zdravotní pomůcky, které naleznete třeba na našem e-shopu.



Nebojte se říct o pomoc odborníkům

Skloubit dohromady osobní a pracovní život, je často oříšek. Když se do toho přidá ještě dlouhodobá péče o blízkou osobu, může to částečně ovlivnit i rodinnou pohodu. Proto je dobré hned ze začátku zapojit do starání se o nemohoucího člověka i další příbuzné. Musíte si zkrátka uvědomit, že není v silách jednoho člověka, aby se každodenně staral o vše sám

Klidně se můžete obrátit i na sociální odbor nebo na místní charitu, kde vám proškolení zaměstnanci ochotně poradí, jaké máte možnosti.


Můžete využít 

  • Osobní asistenci,

  • pečovatelskou službu,

  • odlehčovací službu,

  • denní stacionáře, 

  • domácí zdravotní péči,

  • a další. 


Ať už chcete vašemu příbuznému pomoci jakkoliv, musíte na to pokaždé jít velmi citlivě a s respektem. Pro staršího, nemocného nebo invalidního člověka to není, podobně jako pro vás, snadná situace. Obzvlášť, pokud došlo ke zhoršení stavu poměrně rychle. Potom může fakt, že skutečně potřebuje pomoc od cizí osoby vnímat jako osobní prohru a selhání.



Pozitivní myšlení dokáže zázraky

Pokud do života opečovávaného začnete vnášet pozitivní podněty, on vám takovou laskavost bohatě vrátí úsměvem na tváři. Probuďte v člověku vzpomínky na příjemné chvíle v jeho životě. Přineste album s fotkami a začněte si v něm společně listovat. Možná vás mile překvapí, jak poutavě dokáže vyprávět o rodinné historii. A třeba se konečně dozvíte, co vlastně přivedlo vašeho pradědečka ze Slovenska až do západních Čech.

Radost do života přináší i domácí mazlíčci. Psi, kočky a další zvířata u lidí prokazatelně zlepšují psychické rozpoložení. Proto se už od 50. let minulého století běžně používají k terapiím ve zdravotních a pečovatelských ústavech po celém světě. Sehnat trénované zvíře není úplně snadné, ale náladu dokáže zvednout i normální domácí mazlíček, který je zvyklý na lidi. Přiveďte k seniorovi na návštěvu kočičku nebo pejska a přesvědčte se sami.

Pro další inspiraci můžete nakouknout i do facebookové skupiny s názvem Péče o stárnoucí rodiče, ve které si lidé dávají praktické rady a vzájemně se podporují.

Rozhodně ale nesmíte zapomínat ani sami na sebe. Občas se stává, že role pečovatele člověka úplně pohltí. Nevědomky se odstřihne od kamarádů a přestane se věnovat koníčkům. Pokud chcete být pro svého blízkého dlouhodobou oporou, není tento přístup správný. Určitě má smysl si vyhradit alespoň pár hodin týdně jenom pro sebe, abyste se mohli procházet po lese, zacvičit si, zahrát si badminton, meditovat nebo dělat cokoliv, co vám dělá radost.